Věci, kterým nerozumím

Things, I do not understand, 2015

(výňatek z bakalářské práce Věci, kterým nerozumím)

Ze všech elementů a jejich vztahů se vytvořil jakýsi enviroment. V něm věci promlouvají různými jazyky, sledují vlastní cíle. Po stavbě tohoto prostředí mě napadla myšlenka jeho změření. I když jsem vycházel z vědeckého a uměleckého diskurzu, jejich variace přetekla původní hranice a přikročila k určité absurditě. Jestliže úlomky mikrovesmíru plní různorodé úlohy odlišnými jazyky a směsice má absurdní charakter, musí být i přístroj k změření absurdní i univerzální zároveň.Tak objekty s bílým práškovým povrchem zakončené kapslemi z vodováh můžou měřit hodnoty z instalace způsobem, který není vždy jasný a opět je podmíněn naší imaginaci. Jako další zástupce měřidel jsem použil i ready-mady v podobě lup a konstruktérských pravítek. Lupa zvětšuje, přibližuje, přesto však není schopná dát zvětšovanému smysl. Konstruktérská pravítka hrají v celku role věcí, jejichž funkci většina lidí nezná a proto se proměňují v jakési modly nerozumění. Ztrátou své funkce v mysli příchozího se mění v umělecké objekty. Vytvořené artefakty a apropriované předměty jsou elementy zastupujícími prostor mezi vědeckým a uměleckým myšlením. Prvotní myšlenka na komparaci vědeckého a uměleckého diskurzu zůstala, přidala se k ní však i potřeba zástupce těchto polí sjednotit na jednu úroveň. Původně jsem zamýšlel veškeré jednotlivosti zasadit do imaginárního kvádrového prostoru. Zem by tvořila dno, závěsná konstrukce by tvořila strop. Mezi zemí, na které by byly cestičky a měřidla, a mezi stropem by visely kresby a hliníkové úlomky. Tyto plochy by se navzájem protínaly, tvořily by levitující roj.1 Posléze přišel nápad všechny fragmenty instalace dát na zem. Tím by se jejich formy i významy dostaly na jednu úroveň. To vyhovovalo myšlence udělat z nich pouhé interprety skutečnosti a vzít jim možnost převyšovat ostatní svou objektivností. Výsledná instalace se tedy celá odehrává na zemi a v jedné ploše. Z jednotlivin jsem vytvořil výtvarnou kompozici, která svým charakterem připomíná mapu.

František Fekete

(výňatek z posudku Mileny Dopitové)

Věci, kterým František Fekete nerozumí, neměl v úmyslu v této práci vyřešit. Pokusil se o jejich zaznamenání ve vizuálních kódech a následně je v teoretické části pojmenoval. Meziprostor mezi uměleckým a vědeckým světem je pro autora centrem hledání, poznání a vnímání. Je místem, kde iracionalita systémů, vztahů spojených s neporozuměním, nejsou konečným verdiktem, ale naopak prostorem pro fascinaci a výzkum.

Vizuální situace nabízí prostor pro nové vztahy a myšlenkové postupy. Intuitivní způsob tvoření a skládání jednotlivých částí v instalaci posunují jejich významy a propojují je mnohdy až po jejich začlenění do finální kompozice.

...

Množstvím forem a s nimi spojených významů tato práce připomíná chaotickou mapu, model krajiny se svými imaginárními vztahy a symboly, nebo badatelské zápisky, které se mísí s neznámou hrou. Atmosférou připomíná rozbor povědomých struktur avšak psaných dosud nesrozumitelným jazykem.

Milena Dopitová